sobota 5. května 2018

Celiakie


Letos už to bude 15 let, co jsem začala držet bezlepkovou dietu. Co to vlastně ta bezlepková dieta a celiakie je? Celiakie je autoimunitní onemocnění způsobené nesnášenlivostí lepku (glutenu). U lidí s touto nesnášenlivostí dochází působením lepku k rozvoji autoimunitního zánětu sliznice tenkého střeva, který vede k destrukci střevních klků a mikroklků. Následkem toho se povrch tenkého střeva zmenšuje, a tím se zmenšuje jeho schopnost trávit a vstřebávat živiny. Postupem času u postiženého může dojít k rozvratu metabolismu.




A jak to celé vlastně začalo? Všechno to vlastně začalo už při mém narození. Nejdřív se se mnou nedělo nic zásadního. Byla jsem velmi aktivní dítě, které si rádo hrálo s ostatními a mělo spoustu energie. Postupem let jsem, ale přestala ostatní stíhat. Ne z pohledu aktivity, ale růstu. Byla jsem menší a o dost hubenější než děti v mém věku. I když jsem se stravovala podobně jako oni. Postupem času se začínaly přidávat zažívací problémy a tím pádem jsem ještě více hubla. Rodiče se mnou navštívili spoustu odborníků, kteří nevěděli, co se se mnou může dít. Až jednoho dne jsme potkali pana doktora Fruhaufa, který se na mě podíval a hned věděl o co jde. Byli jsme tedy objednaní na biopsii z dvanáctníku. Což bylo velmi nepříjemné a pamatuji, jak jsem se bránila. Pak mi celiakii potvrdili a já si musela zvykat na nový režim. Najednou jsem spoustu věcí nemohla a nechápala jsem proč. Kamarádi ve školce jedli rohlík, zatímco já jsem dostala kukuřičný "křupač", který mi ale vůbec nechutnal. Já si ale chtěla dát rohlík jako ostatní. Rodiče se začali v této oblasti vzdělávat, vyhledávat si informace co smím a co ne. V té době bylo v obchodech ještě minimum bezlepkových výrobků. Jídlo mi tedy bylo hlídané. Ve školce mi dokonce vařili bezlepkově.

S přestupem na základní školu se změnilo více věcí. Ve školní jídelně mi bohužel bezlepkovou stravu nepřipravovali a já byla odkázána na krabičky. Ty mi na prvním stupni připravovala hlavně máma a stále bylo celkem omezený sortiment výrobků nabízených v obchodech. Navíc ceny nebyli vůbec příznivé. Zaplatit za 1 kilo mouky 100 korun pro náš rozpočet bylo opravdu hodně. Nějakou dobu jsme pobírali příspěvek, který tuším byl něco okolo 100 korun měsíčně, nebo snad ročně! Bohužel mi spousta bezlepkových věcí ani nechutnala. Chléb se nepříjemně lepil na zuby a chutnal divně, a když už se nelepil, tak se drobil, Takže jsem do školy přišla s drobenkou. S druhým stupněm přišlo i kapesné a trávení odpoledne s kamarády. Ti pravidelně navštěvovali místní obchod. Oni si na rozdíl ode mě mohli koupit, co chtěli. Bohužel nevydržela a začala bezlepkovou dietu porušovat, protože jsem chtěla být jako oni. Jak hloupé. Nechutnala mi svačina? Skočila jsem si pro něco dobrého, co jsem nesměla, což jsem pak, ale dostala pořádně sežrat doma, ale i od mého těla, které se trápilo v křečích.

Na střední škole už jsem plně ovládala, co smím a co ne. Potravin už se v obchodech dalo najít opravdu dost. Začala jsem navštěvovat školní jídelnu, kde mi vařili bezlepkovou stravu, ale bohužel na mě často zapomínali a dávali mi k jídlu něco, co jsem nesměla. Jídlo navíc nebylo ani příliš dobré a já si obědy začala odhlašovat a raději si chystat krabičky, nebo se bohužel dojídat ve školním bufetu či automatu. Mým problémem byly hlavně bagety. Spousta "normálních" věcí mi v průběhu let na bezlepkové dietě přestalo chutnat, ale co mi nepřestalo chutnat, byly rohlíky a další podobné pečivo. (Dokonce, i když jdu teď po obchodě, musím se zastavit u pečiva a pořádně nasát jeho vůni. Jo vím je to divné: D). Ani v téhle době jsem to s nedietním jídlem nepřeháněla, ale občas jsem si dala něco, co nesmím. Už mi ani nebývalo špatně, protože se má střeva zahojila a já mohla dobře trávit. Také jsem začala více přibírat na váze. Měla jsem pro mě krásných 45 kilo, které se mě držely celou střední. Sice to bylo pořád v rozmezí podváhy, ale od 1. třídy, kdy jsem vážila 16 kilo to byl obrovský pokrok. Po prvním roce jsem školní jídelnu přestala navštěvovat úplně, protože mi připravovaná jídla nechutnala a ani se mi nelíbil přístup kuchařek, které mě měli za anorektičku, odmítající jídlo schválně. A mně přitom jen nechutnalo.

Na vyšší odborné škole jsem si připravovala krabičky a nyní do práce si nosím hotové jídlo, které mám možnost si ohřát. "Hřeším" opravdu minimálně. Věcem,  které nemohu se snažím úplně vyhýbat. Přeci jen zdraví máme jen jedno a za nepříjemnosti to nestojí., Střeva mám v dobrém stavu, ale dietu budu muset držet do konce života, pokud se nenajde lék. Zajímavé je to, že se bezlepkové stravování v dnešní době dokonce stalo hitem, ale podle toho, co mi říkala má doktorka není příliš vhodné se lepku úplně vyhýbat, pokud ho člověk může.

Setkali jste se s někým, kdo má celiakii?



1 komentář:

  1. Také máme v rodině jednoho, co má bezlepkovou dietu :)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za milý komentář :)