neděle 18. března 2018

Můj život s ICD

Po dlouhých 2 letech s ICD jsem se rozhodla, že se svěřím i Vám mým čtenářům. Co je to ICD? Jak jsem k němu přišla a jaký byl celý příběh? To se dozvíte v dnešním článku.


A co to ICD vlastně je?
ICD - Kardioverter - Defibrilátor je přístroj, který se používá k léčbě srdečních arytmií a prevenci náhlých srdečních smrtí. Na tu podle ověřených zdrojů umírá ve vyspělých zemích 1 - 2 procenta obyvatel. Většina trpí určitou formou srdečního onemocnění. U malé části není žádné srdeční onemocnění zjištěno. Až v 85 procentech případů je příčinou rychlý srdeční rytmus pocházející ze svaloviny komor. Velmi rychlé a nekoordinované stahování srdce, díky kterému nedochází k pumpování krve do celého těla. Pokud tedy nedojde během několika minut k přerušení arytmií, člověk umírá. ICD tedy srdce pomocí elektrických stimulů srdce stimuluje tzv. defibrilací – výbojem.




Přístroj se aplikuje do podkožní kapsy v oblasti pod klíční kostí. Nejčastěji vlevo, ale lze jej implantovat i na pravou stranu což je vhodné zejména pro leváky. Elektrody jsou napojené na samotný přístroj v podkožní kapse a jsou zavedeny do pravé síně nebo pravé komory.

Já osobně jsem pojem kardiostimulátor, nebo ICD měla spojen se staršími lidmi, kteří už mají nemocné srdce a potřebují tento malý přístroj k tomu, aby chránil jejich srdce. Já sama jsem se narodila s vrozenou srdeční vadou a od mala byla u doktorů jako doma. Vidět někoho v bílém plášti mi nahánělo neskutečný strach. Jako malá jsem samozřejmě nechápala spoustu věcí, o kterých si rodiče s lékaři povídali. Nechápala jsem, proč se o mě tolik bojí a proč nesmím dělat spoustu věcí, jako ostatní děti. Od mých třinácti let jsem podstoupila celkem 3x ablaci, která byla bohužel úspěšná až na třetí pokus. (ABLACE – poměrně nová metoda léčení poruch srdečního rytmu. Dokáže zničit abnormální tkáně v srdci, které zodpovídají za vznik této poruchy. Nejčastěji se provádí skrz oblast třísel.) Díky té první, která se příliš nevydařila, jsem začala užívat léky. Tzv. betablokátory, které od té doby užívám neustále. Ty mají zabránit vzniku arytmií. S těmi jsem si také užila svoje. Vykoumat,  jaká dávka je pro mě ideální chvilku trvalo. Při větší dávce jsem byla unavená, malátná a jediná věc na kterou jsem se zmohla bylo ležení v posteli. Problém u betablokátorů je takový, že pokud si vezmete více, než je doporučeno můžete si způsobit zástavu srdce.  Do svých 18 let jsem navštěvovala kardiologii v FN Motol a poté jsem byla přesunuta na oddělení akutních srdečních selhání nemocnice IKEM, kde jsou největší experti ve svém oboru. A musím říct, že si na nic nemohu stěžovat. V IKEMu proběhla i má implantace kardiostimulátoru. Stalo se to přesně 24. září 2016, tedy den před mými narozeninami. O možnosti implantace ICD jsme se s mým kardiologem bavili o jako nutné věci do budoucna, ale nevěděla jsem, že to nastane tak brzy. Ani ne měsíc po první kontrole jsem byla odvezena sanitkou přímo na oddělení srdečních selhání. Toho dne se mi ve škole udělalo nevolno. Pociťovala jsem motání hlavy a chtělo se mi zvracet. Poté co jsem ve třídě málem omdlela mě spolužáci odvedli si lehnout a volali rodičům. Byla jsem odvedena k mému praktickému lékaři a ten bohužel nechtěl nic riskovat a i přesto, že už mi bylo dobře a tlak i tep jsem měla v pořádku, zavolal do IKEMU a tam se dohodli, že mě odveze sanita na pozorování. V nemocnici si mě tedy nechali na pozorování a druhý den se rozhodli pro implantaci. Celý tenhle kolaps byl podle lékařů způsoben množstvím stresu, který jsem v tu dobu prožívala.

Celý zákrok se provádí v celkové anestezii a trvá přibližně hodinu. Já se nejvíce bála toho, že se lékařům nepodaří mě uspat a vše uvidím. (Problém s uspáním jsem totiž už jednou zažila.) Po probuzení jsem měla pocit, že na mé hrudi leží snad tunu vážící balvan. A to se jedná o poměrně malou krabičku. I když jsem levák, byl mi přístroj implantován na levou stranu a v tom byl kámen úrazu. Když už jsem se dokázala pomalu posadit na posteli aniž by mě to táhlo zpět dolů, nezvládla jsem se pořádně ani najíst. Levou rukou jsem zvyklá dělat opravdu vše a třeba se najíst pomocí té pravé? To jste měli vidět. 3/4 toho, co jsem nandala na lžíci končilo zpět v talíři. Oblíkání bylo ještě větší oříšek. Zapnout knoflík jednou rukou nebo se jen obléct do bundy, když levou ruku nezvednete, bylo skoro nemožné. Dodnes si pamatuji cestu domů, kdy jsem doslova trpěla při každém menším výmolu na silnici a otřesu auta. V nemocnici jsem celkově strávila týden a poté jsem si ještě užila týden doma v posteli. Poté už jsem konečně mohla do školy, kde jsem díky maturitnímu ročníku měla co dohánět. Psaní pravou rukou bylo taky skvělé. Nedalo se to číst, takže jsem si výpisky kopírovala od spolužáků, nebo se snažila opatrně zapojovat ruku levou. Tu jsem pořádně nemohla používat celého půl roku.

 Poté měla přijít první kontrola, ze které jsem měla hrozný strach. Ale nedělo se nic strašného. Pouze zkoušení přístroje bylo trošku nepříjemné. Přeci jen, kdo by chtěl dostat menší výboj. Výměna přístroje by mě měla čekat za nějakých 7 let. Což doufám, že přístroj vydrží.

 Ze začátku jsem se za vystupující krabičku a jizvu styděla a snažila se co nejvíce zahalovat. Teď jsem si už zvykla a v klidu si vezmu tílko, nebo šaty které ji odhalují. Přeci není za co se stydět. Od implantace u mě díky bohu vymizely problémy s omdlíváním a další kolapsové stavy. Nějaký ten výboj jsem dostala, ale nebylo to nic hrozného. Díky tomu, že jsem jištěná, si můžu užívat sportu (samozřejmě v přiměřené míře) No s mojí fyzičkou bude ještě hodně práce. Přeci jen 15 let se zákazem sportovních aktivit udělá svoje. Omezení, které s sebou kardiostimulátor/ ICD nese nejsou zase tak velká, jak jsem si myslela před operací. Nebezpečí pro mě je magnetická rezonance, která by mi celý přístroj dokázala vytrhnout během pár chvil. Dalším nebezpečím jsou například bezpečností rámy na letištích, ale nic co by se nedalo vyřešit jiným způsobem. Běžné elektronické přístroje mi přinášejí při správném používání naprosto minimální nebezpečí.

Děkuji všem, kteří článek dočetli až do konce!

8 komentářů:

  1. Tohle byl super vhled, za který děkuju :-) držím palce, aby dále bylo všechno v pořádku!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji moc a jsem ráda, že se článek líbil :)

      Vymazat
  2. Taky moc držím palce a děkuji za to, že ses rozhodla s námi a vlastní zkušenosti podělit, myslím, že budou užitečné pro spoustu dalších lidí!
    Beauty by K.

    OdpovědětVymazat
  3. Držím palce do budoucna! Tyhle články jsou hodně užitečné, aby si lidé rozšířili obzory, protože já si také myslela, že kardiostimulátor je záležitostí starých lidí. Jsi moc statečná, jen tak dál :)

    https://www.lenn.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji ti moc! :) Osobně mám také ráda články, které mi rozšiřují obzor :)

      Vymazat
  4. Jeden z mála článků za poslední dobu, co mě opravdu oslovil a obohatil. Můj děda má problémy se srdcem, měl už několik infarktů a byl zařazen do nějaké experimentální léčby, s kardiostimulátorem jsem se ale nikdy ani u něj nesetkala. Je fajn mít jasnější představu.
    Jsi dobrá, že jsi to všechno zvládla a užíváš si život. Přestat skrývat jizvu byl určitě taky důležitý krok a přesně, jak říkáš, není se za co stydět. Ať ti zdraví slouží :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji ti za milý komentář :) Člověk po takové zkušenosti život vidí zase trochu jinak. Jinak přeji dědovi pevné zdraví a ať ho srdíčko nezlobí :)

      Vymazat

Děkuji za milý komentář :)