Jaké to bylo pracovat v second handu

by - 7:00




Znáte to, konec školy se blíží a s ním také letní prázdniny, které jsou spojeny se spoustou výletů, oslav, grilování, koncertů a spoustou dalších aktivit. A jak všichni víme, ne všechno je zadarmo, a proto je třeba poohlídnout se po nějaké brigádě. Sama jsem hledala docela dlouho, až jsem narazila na menší second hand u nás ve městě. Práce v obchodě s oblečením mě lákala už delší dobu, tak jsem si řekla proč ne.
Nejprve jsem chodila jen na 3 hodiny odpoledne, abych se naučila zacházet s kasou a seznámila se se vším co bylo potřeba v obchodě dělat. Poté už jsem chodila normálně na celých 8 hodin. Mým hlavním úkolem bylo obsluhovat zákazníky, ukazovat jim zboží z výlohy, rovnání oblečení, pomoc s výběrem a dodržování čistoty. Celkově to byla velmi pohodová práce. To, co ji občas z pohodové měnilo na stresovou byli zákazníci. Což zná asi každý, kdo se setkal s prací s lidmi. Každé odvětví má prostě to svoje.
Díky tomu, že jsme byli second hand, neměli jsme většinou cenu u žádné věci větší než 200 korun. Vyšší cena se objevovala hlavně u lepších šatů v bezvadném stavu nebo u bund. Jinak se ceny pohybovaly kolem 100 korun. Většina zákazníků s tím problém neměla. Zbylá skupina zákazníků si ovšem dokázala na všem najít to svoje. 
Často u nás probíhaly akce typu vše se slevou 20, 30, 50 %. To jsme vždy dostali vynadáno, jak je to stále strašně drahé a že bychom měli zlevňovat mnohem více. Vtipné bylo, že se byli schopni přehrabovat  v obchodě i 40 minut vším zbožím a vlastně objevit, že žádné oblečení nemáme. Vtipné bylo když nám řekli že kde máme to hezké zboží. Někdy se naopak strhla tahanice o tričko za 20 korun. Je překvapující, kvůli čemu se ženy dokáží poprat.
Nejlepší ovšem bylo špatné pochopení nápisu Sleva na vybrané zboží. Spousta lidí se mnou byla schopná diskutovat několik minut, že si to zboží vybrali a proto to musí být za zlevněnou cenu. Ne, že je to tak, že máte vybrané zboží na určitém stojanu za danou cenu.
Chování zákazníků bylo na samostatnou kapitolu. To, že něco shodili z ramínka se stát může, ale to, že zvednout ho je strašný problém a nejlepší je zboží ještě pošlapat. Kolikrát jsem si říkala, že ti lidé si musí dělat legraci, že je nemožné aby to co dělali  mysleli vážně. Kolikrát se mě s vážnou tváří zeptali, zda si mohou koupit ten stojan na oblečení. Říkám, že to bohužel možné není a jak přišli na to, že by si ho mohlo koupit. Odpověď byla snadná. No přece je na něm ta cedulka 10 korun!" Na to odpovídám: No víte paní to je cena za kus oblečení, však to tam máte napsané." Trhání cedulek ze zboží za normální cenu a poté nenápadné přenášení ke stojanu se slevami bylo na denním pořádku. Stejně tak snaha narvat si něco do kapes. Jedná paní dokonce chtěla ukrást ramínka! Ne, vůbec to pod tím oblečením vidět nebylo. Zákazníci, kteří mi vzali řeč byli ovšem lidé co do krámu trefili omylem a když se dozvěděli, že se jedná o second hand zhnuseně odkráčeli. Nejvíce mě dostal jeden pán, který si přede mnou dokonce odplivl.

Jako třešničku na závěr jsem si nechala jednu paní, která mě naštvala za celé 3 měsíce asi nejvíce. Paní přišla přibližně půl hodiny před zavírací dobou, takže nebylo proč ji upozorňovat. Tržbu jsem stejně obvykle začala počítat až tak 10 minut před koncem pracovní doby. Paní si po chvíli vybrala pár kousků a šla zkoušet do kabinky. Když už se blížila 4 hodina zašla jsem za paní jestli nepotřebuje s něčím pomoc. Jen na mě vykřikla ať si hledím svého. Když konečně došla k pokladně bylo už 16:30. Vybrala si šaty a kalhoty, já oboje namarkovala a popřála pěkný zbytek dne a chystala se, že konečně budu počítat tržbu. V tom však paní vytáhla šaty z igelitky (asi minutu po tom co je zaplatila) s tím, že jí vůbec nesluší a chce vrátit peníze. Bohužel u nás se peníze nevraceli, ale daný kousek se dal vyměnit za jiný ve stejné hodnotě. Tak jsem tedy paní doporučila ať si schová účtenku, že si příště zboží může v klidu vyměnit, protože já už musím zavřít. To jsem ale neměla říkat. Paní začala nadávat, že si to prostě vymění hned a já ji nebudu říkat co má dělat. Nechtělo se mi s nikým hádat, tak jsem ustoupila. Paní tedy šla hledat další kousky za které by šaty mohla vyměnit. Neustále však nechápala, že cena musí být stejná nebo vyšší. Uběhlo dalších 40 minut než něco vybrala a úspěšně odešla. Mě ještě čekalo počítání tržby a úklid prodejny. No byla jsem ráda, že jsem se kolem 6 dostala domů.
Na druhou stranu se také našli lidé, kteří celý den zlepšili a hezky se s nimi povídalo.


Máte nějakou podobnou zkušenost s milým zákazníkem?

You May Also Like

4 komentářů

  1. To jsou zážitky :D Já tedy v second handu nenakupuji, nějak jsem ty obchody úspěšně přehlížela, ale že bych z nich byla znechucená a odplivávala si před prodavačkou, to je moc :D Rozesmála si mě se slevou na vybrané zboží, takto jako to pochopili tví zákazníci se to snad nedá ani pochopit :D A ta paní co tě zdržovala? To tě vážně lituji, vždycky se najde někdo kdo má spoustu času na to, aby zdržoval ostatní. Já jsem dělala jeden čas v masně, nebylo dnes, kdy by mě někdo nenaštval. Nejvíce mě dostávali lidé, kteří chtěli kvalitní párky a když jsem jim nabídla párek s 97% masa, vybrali si ten s 67% a jetě dodali, že to dětem stačí :D

    http://life-by-marie.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já mám pár svých oblíbených second handů, kde vždy najdu parádní kousky za ještě lepší ceny. Ono pracovat s lidmi je opravdu těžké. A jak píšeš není den, kdy by mě někdo nenaštval :D

      Vymazat
  2. Ach jo, někteří lidé umí být neskutečně protivní. Práce s lidmi je hrozně složitá a já jako sociofobik si sebe za pár let po škole neumím vůbec představit. Vadí mi, když na mě někdo zvyšuje hlas a vybíjí si na mě náladu, za kterou já nemůžu. Kdyby se lidé usmívali a nebo aspoň držely své nervy na uzdě, hned by byl svět veselejší. Ale každá pracovní zkušenost tě posune zase o něco dopředu, já měla brigádu jeden čas v supermarketu jako doplňovač zboží a stejně mi občas přišel někdo vynadat, jaktože něco stojí jinak než v letáku a tak :D

    LENN

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Práce s lidmi je často nevděčná a stojí hodně nervů. Určitě se ale najdou i ty kladné stránky. Ze začátku jsem byla opravdu stydlivý člověk, který se bál cokoli říct, někoho oslovit a největší peklo bylo, když jsem musela někomu cizímu zavolat. Musím říct, že tahle práce mě naučila jednat s lidmi a pomohla mi se stydlivostí. Věřím, že se to u tebe bude časem zlepšovat také :)

      Vymazat

Děkuji za milý komentář :)